Popelivka, hvězda jarních dekorací
>Blog>Popelivka, hvězda jarních dekorací
Její květy připomínají úbory kopretiny a rostlina jich tvoří tolik, že je jimi doslova pokrytá. S popelivkou se v zahradnických centrech setkáte v předjaří a na jaře, právě proto je oblíbená jako jarní nebo dokonce velikonoční květina. I když je krásná sama o sobě, ještě víc jí to sluší v přírodních dekoracích.
Popelivka už na první pohled svými květy připomíná naši domácí luční květinu, kopretinu bílou. Není se čemu divit, obě květiny totiž pocházejí z bohaté čeledě hvězdnicovitých rostlin, která čítá na dvě desítky tisíc druhů bylin i dřevin. Se samotným jménem popelivky je to ovšem trochu složitější. Často se jí dokonce říká starček. Název popelivka získala podle šedavého povlaku na spodní straně listů. Aby to ale nebylo moc jednoduché, mnohdy bývá nazývána také jako cinerárie. V současné době můžete vybírat ze spousty nádherných odrůd, které se liší barvou středu květu i samotnými okvětními plátky, kterými je žlutý, narůžovělý nebo dokonce namodralý střed ověnčený.
Kráska z cizích krajů
Tak trochu cizokrajný vzhled a mnohdy až neuvěřitelné barevné kombinace napovídají, že se s touto květinou v naší volné přírodě nesetkáte. I původní druhy z Afriky nebo Kanárských ostrovů ovšem prošly poměrně náročným šlechtěním, takže se vlastně jedná většinou o hybridní květiny. Kultivary popelivky spatřily světlo světa na konci 18. století v botanické zahradě v londýnském Kew.
Stejně jako ostatní rostliny najdete popelivku i pod latinským označením, ale ani v jeho případě to není tak úplně snadné. Setkáte se totiž hned se dvěma názvy, a to s názvem Senecio a Pericallis. V zahradnických centrech pak objevíte rostliny označené jako Senecio Senetti ®.
Co všechno jí musíte dopřát:
- Ačkoliv popelivka patří do skupiny vytrvalých rostlin, v interiéru se většinou pěstuje jen jako sezonní květina. Její pěstování ovšem složité není. Ze zahradnických center si domů přinesete rostlinu s částečně rozvinutými květy, neotevřená poupata výrazně prodlouží dobu kvetení, která mnohdy přesáhne i čtyři týdny.
- Nejlépe jí vyhovuje stanoviště s rozptýleným světlem, přímý úpal může rostlinu poškodit.
- V místnosti by se měla teplota pohybovat okolo 17 °C. Právě teplota má velký vliv na celkovou dobu kvetení.
- Ideální je místnost s vyšší vzdušnou vlhkostí. Pokud byste chtěli vlhkost zvýšit, nikdy rostlinu neroste přímo na list, ale raději květináč postavte na misku s keramzitem.
- Zálivka by měla být rovnoměrná, popelivka nemá ráda žádné extrémy. Vhodné není dlouhodobé zamokření ani sucho.
- Zalévejte dešťovkou nebo vodou odstátou pokojové teploty.
- Jednou za dva týdny ji přihnojte tekutým hnojivem pro kvetoucí rostliny.
Kam se hodí
Protože je popelivka doslova obalená květy, bude krásná sama o sobě, jen ji uložte do dekorativního obalu. Ten může být keramický, betonový nebo kovový. Tato květina ale perfektně vynikne i v jarních dekoracích na jídelní stůl nebo na venkovní terasu. Pro její výrobu budete potřebovat větší koš vyložený igelitem nebo jiným nepropustným materiálem. Klidně k sobě postavte i více rostlin, které pak zarámujete korpusem na výrobu věnce z proutí. Velikonoční náladu pak do dekorace vnesou umělé jarní květiny, mech nebo třeba skořápky z křepelčích vajíček. Jako krátkodobou interiérovou květinu ji můžete pěstovat v každé chladnější místnosti s dostatkem světla.
Několik zajímavostí na závěr
- Často se to o ní vůbec nedozvíte, ale popelivka se perfektně vyrovná i s teplotou okolo 5 °C. Díky této odolnosti ji můžete klidně pěstovat i v nádobách na okenním parapetu a pozvat si tak k sobě domů kousek toho jara i v době, kdy se zahrada teprve probouzí ze zimního spánku. Pokud by ale hrozil pokles teploty, raději nádoby na toto kritické období přeneste domů a ven je zase přesuňte druhý den.
- Kultivary popelivky zaujmou sytými barvami i jejich kombinacemi. Kvetou v čisté bílých, růžových, karmínových, fialových či modrých odstínech. Nejvíc zaujmou odstíny modré barvy, ty se totiž pohybují od světlých odstínů až po ty temné, téměř inkoustové. Zaujmou ale také odrůdy s dvoubarevným květem, které tvoří kolem středového terče bílý pruh, na nějž pak navazuje další sytější barva. Zatímco některé kultivary zdobí žlutý střed s pylovými zrny, některé mají střed v odstínu růžové, modré či fialové barvy, tedy bez pylu.