Zerav, stálice českých zahrad mnoha tváří

Najdete je skoro v každé zahradě. Často se bez zeravů neobejdeme při zakládání živých plotů, což tak trochu předurčilo využití tohoto stálezeleného jehličnanu. Přitom zeravy toho dokáží mnohem víc, stačí si vybrat tu správnou odrůdu. Některé si i bez pravidelného tvarování udrží kompaktní tvar, takže se hodí i do skalek nebo do květináčů na terasu.
Se zeravy (Thuja) se to na českých zahradách často až přehání, což této jinak poměrně nenáročné dřevině tak trochu uškodilo. Často si pod názvem „túje“ představujeme jen nevýraznou sytě zelenou dřevinu, která se hodí jen pro odclonění nepříliš povedených zákoutí na zahradě, přitom jsou to keře, které mají rozhodně co nabídnout. Základem je nejen výběr správného druhu a kultivaru, ale také volba jeho použití na zahradě.

Bujně rostoucí kultivary se nejlépe hodí do živých plotů nebo optických předělů mezi různými částmi zahrady. Tmavě zelené zeravy mohou vytvořit neutrálně barevné pozadí za pestrobarevným trvalkovým záhonem. Vyšší, ovšem kompaktně kuželovitě rostoucí odrůdy jsou pak oblíbené při tvorbě tvarovaných figur, které výborně vyniknou v moderní nebo geometrické zahradě. Protože nejčastěji používaný druh zerav západní bez tvarování dokáže přerůst výšku dvaceti metrů, často tyto keře zapadají spíše do škatulky nekontrolovatelných obrů, ale i v této velké rodině se najdou kulovitě rostoucí odrůdy, které ani po mnoha letech nepřerostou výšku jednoho metru. Pokud potřebujete svou zahradu osvěžit výraznými barvami, vyzkoušejte zeravy s panašovanými nebo žlutými větvičkami.

DO ŽIVÝCH PLOTŮ I DO SKLALEK

 

 

 

 

 

 

Zerav obrovský (Thuja plicata)
Tento mohutný jehličnan pochází ze Severní Ameriky. Tvoří ploché větvičky, které jsou na vrchu tmavě zelené, zatímco spodní část je zbarvená do stříbřitých tónů kvůli páskům průduchů. Tento druh je dostupný v mnoha kultivarech, některé dorůstají výšky zhruba dvou metrů. Světlým panašováním se pochlubí odrůda Zebrina. Výška: v domovině až 70 m

 

 

 

 

 

 

Zerav západní ´Smaragd´ (Thuja occidentalis)
Odrůda se smaragdově zelenými jehlicemi tvoří kompaktní kužel, který se mnoho let tvaruje pouze zkracováním vrcholu. Ideální druh do živých plotů, na tvorbu figur i do nádob. Dospělá rostlina dosahuje ve spodní části průměru 1,5 metru. Výška: až 6 m

 

 

 

 

 

 

Zerav západní ´Rheingold´ (Thuja occidentalis)
V mládí kulovitá odrůda se sytě žlutým zbarvením vhodná jako solitéra do trávníku nebo jako výrazná dřevina do velkých trvalkových rabat. Starší rostliny mění tvar na široce kuželovitý. Rašící výhony mají narůžovělý odstín. Výška: 3 m

 

 

 

 

 

 

Zerav západní (Thuja occidentalis)
Původní druh zeravu, ze kterého následným šlechtěním vznikla celá řada atraktivních kultivarů. Tvoří víceméně vodorovně položené větve, které jsou z vrchu tmavě zelené, zatímco spodní část je zbarvená žlutozeleně. Kultivary mohou být zbarveny do žluta nebo lehce do bronzova. Některé v zimě přebarvují do hnědých odstínů. Kromě kuželovitých odrůd jsou oblíbené kompaktně rostoucí kulovité, které se hodí do trvalkových záhonů i do nádob. Výška: až 20 m

 

 

 

 

 

 

Zerav západní ´Brabant´ (Thuja occidentalis)
Koruna široce kuželovité odrůdy dorůstá do šíře až tři metry. Je ideální do živých plotů, protože se poměrně rychle zapojí. Na jeden metr postačí jedna až dvě rostliny.

 

 

 

 

 

 

Zeravec východní (Platycladus orientalis)
Druh pocházející z Asie známý pod starším názvem jako zerav východní. Až během let se botanicky přeřadil do rodu zeravců. Oblíbená je především kompaktní odrůda dorůstající výšky jednoho metru Aurea Nana se zelenožlutými větévkami. Výška: obvykle 15 m, v domovině až 30 m

Několik rad pro výsadbu a výběr stanoviště:

  1. Zeravům se nejvíce daří na slunci, přistínění snáší spíše jen částečné. V hlubokém stínu by pak postupně řídly.
  2. Půda by měla být jen mírně kyselá nebo neutrální, při výsadbě tedy rostlinám dopřejte přídavek univerzálního zahradnického substrátu nebo dobře rozložený kompost. Zeminu je třeba důkladně zrýpat a provzdušnit.
  3. Někdy může dojít ke žloutnutí větévek, což bývá většinou způsobeno suchem. Zeravy jsou totiž náročné na zálivku, všeobecně budou mnohem lépe prosperovat v půdě mírně vlhké než v té suché a chudé na živiny. Zálivku potřebují dokonce i během zimy, zalévejte ovšem v bezmrazém počasí. Nezapomínejte ani na rostliny v nádobách.
  4. V prvním roce po výsadbě není nutné vysazené rostliny hnojit. V následujících letech je ale určitě dobré rostliny pohnojit granulovaným nebo kapalným hnojivem pro jehličnany.
  5. Vlhkost v půdě zadrží kůrový mulč. Zeravům ale stejně tak sedí i mulč minerální v podobě štěrku nebo kačírku.
  6. Na jaře a na podzim jsou k dostání v balové podobě, kdy je kořenový systém zabalený drátěnou konstrukcí a jutou. Při výsadbě mohou oba materiály zůstat na kořenech, drátěnku stačí rozvolnit pouze u kmínku. Od jara do podzimu jsou dostupné i rostliny v kontejnerech, které se dají bez obav vysadit i během léta. Při výsadbě je ovšem nutné po vyjmutí z květináče mechanicky narušit kořenový systém, aby rostlina rychleji zakořenila.
  7. Jedná se o plně mrazuvzdorné rostliny do teploty –30 °C. Pouze rostliny v nádobách je nutné zazimovat obalením květináče geotextilií nebo jiným materiálem.

Tvarování má svá pravidla

 

Žloutnutí nemusí být způsobeno jen suchem, často za ním stojí i domácí mazlíčci. Psi a kočky často svou močí poškozují některá místa opakovaně, proto žloutnou a později i hnědnou. Žloutnutí starších exemplářů může způsobit i nedostatek hořčíku. Takové rostliny je nutné důkladně pohnojit krystalickým hnojivem, ideální je například hořká sůl.